Ondřej Forchtsam
Ahoj Ondřeji, máme za sebou velice povedené září a stále se držíme na špici. Pojďme se ohlédnout zpět, začneme domácím zápasem s Bedřichovem. Jak těžký byl duel s lídrem z Tvého pohledu?
Ahoj, LUCIE…
Dobře Forsí, zkus začít ještě jednou…
Hm. Ahoj, Lů. Do zápasu s Bedřichovem jsme šli plně odhodláni udolat soupeře ze špice tabulky. Chtěli jsme potvrdit vzrůstající formu z předchozích zápasů a myslím, že se nám to skvěle podařilo. Na soupisce sice znovu chybělo několik hráčů, ale jelikož v poslepované sestavě hrajeme celý podzim, tak jsme si už zvykli. V první půli jsme nehráli tak přesvědčivě, jak bychom nejspíš chtěli, ale ve druhém dějství jsme dostali soupeře pod tlak a bylo otázkou času, kdy nám tam nějaká šance spadne. Duel rozhodl David Okurku parádním gólem z přímáku, což byla třešnička na výkonu celého týmu. Vzadu jsme navíc udrželi čisté konto, což byla proti lídrovi tabulky (po důkladné průpravě na Bohyho svatbě) super vizitka.
Následovalo dramatické střetnutí v Dobroníně. Tam to hodně jiskřilo, co říkáš?
V Dobroníně jsme si zavařili sami hned v první minutě, kdy jsme propadli při rohovém kopu a inkasovali. Naštěstí jsme opět ukázali charakter a týmovým výkonem ještě do poločasu otočili vývoj. Druhá půle pak byla dokonalá holomajzna, co se týče rozhodování hlavního arbitra. Ten svoji roli těžce nezvládl.
Okomentoval bys nějak oprávněnost či neoprávněnost červených karet?
O oprávněnosti karet se snad nemá cenu bavit – kdo byl na místě, viděl, kdo nebyl, o nic nepřišel. V desíti, potažmo v devíti lidech, jsme však bojovali jeden za druhého neuvěřitelným způsobem a nakonec odvezli autobusem všechny tři body.
A co ten táta? Jednou nejedu na fotbal a zase flastr, to jste ho nemohli zkrotit?
Měli jsme problém zkrotit sami sebe, takže u táty jsme nechali průchod emocím. Navíc k němu to podle mě patří, jsem v týmu druhý podzim a podruhé obdržel dlouhý flastr za špetku emocí. Holt se umí projevit, když se mu něco nelíbí, aspoň se pobavíme.
V dalším domácím zápase jsme přivítali Světlou. V tomto utkání jsi to klukům trochu zkomplikoval, že?
Je to tak, v tomhle mači jsem se přesunul z levého beka znovu do brány. Zápas mi připomínal průběhem ten s Bedřichovem, kdy jsme v prvním dějství hledali a zbytečně zmatkovali na těžkém terénu. Navíc jsme do poločasu inkasovali, když jsem při pokusu o odkop míče někde před šestnáctkou našel jenom soupeře v okolí půlkruhu, který mi to ihned vrátil do brány…
A tak už nemá cenu něco předstírat, za vychytanou nulu je v sazebníku láhev kořalky do kabiny, prostě jsi jen nechtěl mít další výdaje, přiznej se…
A to já zase rád klukům dopřeju, takže v tomhle bych vinu nehledal. I když je pravda, že v prvním poločase to není až tak okaté, jak kdybych si ho tam někdy ke konci zápasu hodil sám.
V pořádku, můžeme pokračovat v hodnocení zápasu…
Naštěstí mě kluci v druhý půlce podrželi a začali protivníka mačkat jak citrón. Kvalitativně jsme najednou byli o dva stupně výše. Znovu se trefil Adam Cach, pro kterého to byl druhý gól ve druhém zápase, za mě docela slušnej start! Pak proběhlo tak patnáct šancí Bohyho, který si přivezl formu z Hajduku Split, a nakonec jsme přeci jen otočili i tenhle duel zásluhou Skaliče. Rád bych taky zmínil zákrok kapitána Vojty, který přijel za vteřinu dvanáct se svýma saněma a znemožnil útočníkovi hostů zcela obrátit vývoj utkání v průběhu druhé půle – klíčový zákrok dne.
Nejsi příliš skromný? Většina přihlížejících by jako zákrok dne zvolila Tvé vykoupání Křikavy při samostatném úniku…
Nevím, jestli tomu říkat úplně vykoupání, prostě běžel útočník, já se mu vrhl pod nohy, jako jsem to viděl v televizi a vyšlo to. Že se balón odrazil za něj, a já měl ještě možnost ho odkopnout, byl pro mě akorát bonus. Vojtova závora je prostě výš.
No a poslední zápas s Třeští ne třeba až tak připomínat. Necloumají s Tebou emoce ještě dnes?
Zápas podobný tomuhle jsem na vlastní kůži nezažil asi nikdy. Ve dvanácti lidech a s drobnými zraněními otočit takový duel, klobouk a kroksy dolů před všema. Trenér se mi po odkopu proti Světlé odvděčil znovu místem mezi třemi tyčemi, takže jsem kluky zase sledoval ze zadní řady. Podle mě zápas začal až v nějaké 60. minutě, kdy jsme poprvé inkasovali. Pak konečně začalo jít tempo hry nahoru. Bohužel jsme nedokázali okamžitě vyrovnat a soupeř trestal naše hloupé fauly kolem pokutového území druhou brankou. A potom přišel velkolepý obrat. S Izim jsme si trochu zalaškovali u velkého vápna, abychom ty naše spící Růženky vepředu trochu probudili, a ejhle! J Kluci posledních dvacet minut hráli brutální fotbal, tomu se nedá říct jinak. Soupeř nevěděl, kde mu hlava stojí, až takovým způsobem jsme je do jednoho rozebrali. Fantastickej zážitek!
Konečně kvalitní rozebrání zápasů, díky za něj! Když už máme za sebou polovinu podzimu, můžeme pomalu hodnotit. Pokud bys měl porovnat kvalitu obou skupin A-třídy, která je dle Tebe lepší?
Zatím mi jednoznačně vychází, že skupina B je kvalitativně o dost výše. Podle mě tam bylo více fotbalových týmů, hra byla rychlejší, soubojovější i důraznější. A hlavně pro Herálec jako takový měla i větší náboj, co se týče zápasů se Žďárem, Městem, klidně bych jmenoval i dvojzápas s Moravcem. Tím samozřejmě nechci nijak shazovat kvalitu letošních soupeřů. Body, které jsme si připsali na své konto, jsme nedostali zadarmo ani omylem.
Teď přejděme k Tobě. Univerzálů jsme měli v kádru již dost, ale takového jako jsi Ty ještě ne. Naskočíš na bekovi, vysuneš se na hrot, stoupneš mezi tyče… Která pozice Ti sedí nejlépe?
Rozhodně mi nejvíce sedí role v poli. Vyžívám se v osobních a vzdušných soubojích, odebírání míčů, kombinaci, když zrovna netrefuju prvního hráče soupeře… nic takového prostě v bráně nezažiju. Na druhou stranu, je to pro mě zajímavá změna a taky výzva.
Je pro Tebe těžké přepínat z režimu brankáře na obránce a naopak?
Těžké je na celém přepínání hlavně to, že na bekovi mám většinou jistotu, že při nějakém kiksu jsou za mnou spoluhráči, kdežto v bráně už je jenom čára a síť.
Jak to teď vlastně bude? Ty jsi celkem spolehlivě zavřel bránu, takže proběhne školení Kuby Tichého na beka? Nebo mu zůstane opět funkce obsluhy světelné tabule?
Já doufám, že Kuba už nebude blbnout a přijde se za námi někdy podívat. Samozřejmě si dokážu představit, jak by piloval lajnu, ale myslím, že mu bude milejší brána. A mně to rozhodně nebude vadit.
Chytal jsi v nejnižší soutěži, teď hájíš branku v druhé nejvyšší krajské. Říká se, že je pro brankáře horší chytat proti méně zdatným střelcům, kteří nedosahují takových kvalit. Co je na tom pravdy?
Jelikož nejsem brankář, tak tyhle rozdíly moc nezkoumám, nepociťuju. Když už tam stojím, mám v hlavě jediný úkol – chytit každý míč, který budu moci. Nic jiného mě nezajímá a je mi jedno, jestli proti mně střílí hráč čtvrté třídy, Kovy šajtlí na tréninku, anebo jakýkoliv hráč v zápase. Prostě to zavřít.
Následující otázka se týká každého ,,přespolního“ hráče a nemine ani Tebe. Jak se kluk z Javorka ocitne v herálecké kabině?
Přijel jsem brutálním autem, milovanou červenou Fabií.
Hm, ty jsi taky brutální. A dál?
No, do Herálce jsem se dostal po TVÉM sáhodlouhém lanaření během našeho společného studia na průmyslovce. Takže největší zásluhu máš určitě ty. Menší část pak moje touha ještě zkusit něco nového (kvalitnějšího), co by zároveň bylo v dostupné vzdálenosti od Javorka.
Takže jsem vlastně Tvoje manažerka, objevila jsem tě pro velký fotbal! Kdyby náhodou přišla nějaká lukrativní nabídka z věhlasné ligy, jaká bude moje provize?
Samozřejmě bys nějaký podíl dostala, ale spíš se pokus najít si zaměstnání, protože tenhle přísun peněz není zrovna nejjistější. Víš jak, v mém srdcovém Liverpoolu už na levém bekovi našli perfektního koně v Andy Robertsonovi a do brány před sezónou došel Alisson, který svými výkony zastiňuje zbytek brankářů Premier League, takže moje posty jsou (snad) na dlouho dobu obsazeny. J
No ale Bořil je prej na odchodu do zahraničí, sešívaný dres by ti slušel!
HAHA, takový vemínko.
Je vidět, že naší ligu tak skvěle zmapovanou nemáš! Jdeme dál, jak velký to byl skok? Z ,,pralesa“ až na špičku A-třídy, to chce pořádný kus odvahy…
Obrovský skok. Od pravidelných tréninků vícekrát týdně, přes servis, zázemí, až po samotnou kvalitu fotbalu. Taky jsem se musel přeorientovat zpátky na obránce, kterého jsem hrál do té doby, než jsem přišel do Sněžného, kde mě naopak využívali jako podhrotového záložníka, desítku.
Zvolil jsi nějakou speciální přípravu? Třeba běh po rovném hřišti Ti musel asi dělat nejdříve problémy, na to jsi ze Sněžného zvyklý nebyl…
Žádná speciální příprava se u mě nekonala, prostě se jenom celou dobu snažím dojíždět na tréninky, makat na nich a z toho pak těžit v zápasech. Jinak mě samozřejmě mrzí, že hlavním hřištěm není „smeťák“, ale na rovinu už si začínám zvykat.
Co se týče diváků, na IV.třídu většinou chodí cca 50 lidí, a to do toho leckdy musíme započítat i obě jedenáctky na hřišti. Když ses pak postavil na pažit tady, koukl okolo sebe, kde stála dvoustovka těšících se fanoušků, nepřepadla Tě nervozita?
Je pravda, že ve Sněžném divácká kulisa upadala každou sezónou, což byl jeden z faktorů, který mě ovlivňoval v mém přestupu. Myslím si, že divácká kulisa je hrozně důležitá a v soutěžích jako je A-třída tuplem. Úplně jinak se hraje, když za vámi stojí tolik lidí, co u zábradlí v Herálci. A co teprve venkovní výjezdy, kdy někteří jedou svůj milovaný klub podpořit do vzdálených končin… přesně tohle mě pak utvrzuje v tom, že jsem si skvěle vybral. Letos jsem si kupříkladu hrozně užil zápas s Bedřichovem, kde nejen skvělí domácí fans, ale i hosté připravili výborné podmínky pro fotbal. Jen houšť!
Prakticky jsi přeskočil dorosteneckou kategorii a nastoupil rovnou do té mužské, je to tak? Co vedlo k tomuto zajímavému rozhodnutí a co Ti to dalo do budoucí fotbalové kariéry?
V Poličce jsem hrával někdy od přípravky a po 6-7 letech, kdy mě navíc můj fotbalový sparing partner z Javorka Martin Žák opustil a musel jsem jezdit sám, mě přestalo tohle dojíždění bavit. Takže ve svých patnácti letech jsem se rozhodl, že tam skončím a porozhlédnu se po fotbale někde blíž. A ve Sněžném, které je zhruba 5 km od mého bydliště, byla vynikající parta lidí, tudíž moje rozhodování nebylo moc dlouhé. Tohle angažmá mi rozhodně dalo právě mojí univerzálnost, potom jsem zde přičuchl k důrazné hře a v neposlední řadě také vypiloval svojí oblibu v házení o kapku delších autů, než hází ostatní hráči.
Když už jsme u toho Martina Žáka, námluvy s ním zatím nedopadly. Kdy ho konečně přesvědčíš o přesunu k nám?
S Martinem jsme pořád dobří kamarádi, ale v tomhle ohledu společnou řeč zřejmě nikdy nenajdeme. Ale jestli se v něm jednou něco zlomí, bude to paráda, týmu by měl určitě co nabídnout.
A teď něco mimo fotbal. Volby do zastupitelstev obcí jsou již za dveřmi, propíraným tématem zejména po posledním zápase bylo Tvé jméno na listině kandidátů v rodné vesničce. Jakou jsi zvolil kampaň a jak vysoká je pravděpodobnost, že uvítáme v týmu premiérově starostu?
Jo, kluci se toho chytli, dokonce mi po cestě z Třeště vymýšleli kampaně. Nejvíce se mi zamlouvala jednoduchá finta s naražením sudu, flaškama rumu a nějakým žvancem, to všechno nachystat před volební místnost a získávat si příznivce na svojí stranu. Rozhodně o tom ještě popřemýšlím. Co se týče starostování, tak takhle vysoko bych se v naší metropoli nechtěl začlenit.
Stejně jako ostatní hráči se možná na nadcházející víkend těšíš i třeba pro to, že startuje další koncertní sezóna v KD. Je to místo, kde tužíte nejvíce týmovou harmonii?
Do KD jezdím hrozně rád, většina akcí tady je povedená. Nejčastěji vyrážíme s naší javorskou bandou, kdy jezdíme klidně v 9-10 lidech. Samozřejmě zde často potkám i spoluhráče, ale jelikož ve velké části případů řídím, tak tužení z mojí strany probíhá maximálně po bar. I přesto je však návštěva KD takový rituál, který neodmyslitelně patří k předzápasovým přípravám.
Když už jsme u toho utužování, herálecká kabina, ale vlastně všeobecně celá fotbalová základna je známá svojí slabostí pro Rum. Začínáš postupně propadat tomuto kouzlu nebo ještě stále šaháš po jiných značkách?
Celá fotbalová základna, to jsi vystihla - kam v okolí hřiště kročíš, tam na tebe číhá Božkov. Osobně mi nevadí, ale že bych ho nějak extra vyhledával, to se taky říct nedá. Ale jelikož jsem vděčnej strávník, tak vypiju v podstatě cokoliv.
Jsi průkopníkem nošení volné obuvi přes všechna roční období. Nejdříve crocssy, teď pantofle. S jakou firmou máš podepsanou smlouvu a na kolik si díky tomu přijdeš?
Můj vietnamský sponzor mi zakázal odpovídat na tyhle otázky, tudíž můžu akorát říci, že jestli má někdo problém s výběrem bot, vždycky jsou na světě pantofle. Ty nezradí nikdy. Ať už v létě, nebo v zimě.
V zimě místo kopaček obouváš brusle. Jaký je Tvůj post na kluzišti?
Nejčastěji nastupuju na pozici levého beka, tedy na postu totožném z fotbalu. Ovšem stává se mi, že se čas od času dostanu i do útoku, když je například málo lidí a je potřeba posunout někoho dopředu. Ale rozhodně mi víc vyhovuje mít hru před sebou a pálit od modré. Jo a párkrát jsem chytal, ale to fakt v nouzi. Je to zábava, ale pravidelně bych to provozovat nechtěl.
A co jinak děláš, když zrovna nesportuješ?
Když zrovna nesportuju, tak chodím do práce ve žďárských stavebninách, trávím čas s lidmi v naší malebné vesničce i kousek za ní, anebo se jednou za čas rád pořádně prospím.
Takže typický pes? Vyvenčit, najíst, vyspat…
Snažím se dostát svojí přezdívce naplno, takže máš v podstatě pravdu. Ještě stačí pomazlit, vykoupat a občas mi hodit balon a jsem nejspokojenější rafan pod sluncem.
Dobrý, Forsí.. jsme se nějak rozpovídali. Tak je čas se rozloučit, teda ještě tohle – kdy se ostříháš?
Jak říkám vždycky – až to bude dlouhý. Musím vnést trochu vlasové kultury do Herálce, takže zatím o tom neuvažuju. A taky si musím dělat zásoby, minimálně Bohy už mě žádal, abych mu pár svých kadeří schoval. Tak jenom čekám, kdy se přidají další vlasatci našeho mančaftu.
A jaká je vlastně procentuální úspěšnost hlasatelů při vyslovování Tvého jména během představování hráčů?
Vážně? Asi 3 %.
Tak to je dost, čekala jsem méně. Díky za trpělivost a opravdu šťavnatý rozhovor! Je ještě něco, co bys chtěl vzkázat závěrem fanouškům nebo hlavně fanynkám, kterých začalo po tvém angažování na zápasech přibývat?
Já bych jenom poděkoval všem za jejich přízeň, že chodí na domácí zápasy, na venkovní nás doprovází autobusem… prostě mnohokrát DÍKY. A že přibývají fanynky? Jedině dobře, jen bych si úplně nebyl jistý, že je to skutečně mnou, protože do týmu se vrátil Kovy, přibyl Adam, Najmi, Bíďa… no, samí švarní junáci za nás teďka kopou!